pátek 24. prosince 2010

PF 2011

Všem přeji krásné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok :). Doufám, že si tento svátek užijete po svém a rok 2011 se vám vydaří ještě víc, než ten letošní :). Místo klasického obrázku nebo přáníčka jsme se rozhodli (s klukama z Fiolasoftu) vytvořit takovou hříčku. Snad se vám bude líbit :). 



středa 22. prosince 2010

Tron: Vizuální orgie


Co tak stíhám sledovat recenze a divácké ohlasy, volné pokračování Trona na tom není vyloženě špatně, ale o čistě kladných reakcích se mluvit také nedá. Otázkou ale zůstává, zda je film tedy spíš dobrý nebo špatný. Přiznám, že když jsem šel o víkendu do kina, trochu jsem se bál, že příběh vůbec nedopadne dobře a půjde o další "vymytou" blbost. Bál jsem se, že vizuál nezabaví na celou dobu a strachoval jsem se, že mě Daft Punk zklamou. 


Zbytečně. Tron se obsahem možná nevyrovná původnímu snímku, ale přináší naprosto neuvěřitelné vizuální orgie. Možná to někteří nebudete prožívat jako já, přeci jen je toto můj obor, ale design VŠEHO je naprosto geniální. Možná to zní trochu nadneseně, ale je tomu tak. A není to jen pojetí celkového vizuálního zážitku, ale nádhera se skrývá i v detailech, které jsou na každém kroku. 


Hudba je kapitolou sama o sobě. Lepší soundtrack jsem dlouhou dobu neslyšel. Daft Punk opět zazářil a ukázal, že se dokáže někam posunout a zkoušet nové věci. Kombinace elektra a orchestru je famózní. Je pravda, že vizuál s hudbou mě nadchl asi víc než samotný obsah filmu. Ten bych ale rozhodně neshazoval, má co nabídnout a sice se občas ukáže nějaká "fakt drsná" hláška, ale to ve filmu za 300 mil. prostě být musí. Další vadou na kráse je CGI Jeff, který působí plastově. A i přes pár menších klišé musím všem Trona vřele doporučit. Je to zážitek. 

pátek 17. prosince 2010

Mistrovství Čr v CS:S, aneb jak to bylo

Do svého blogu na Zingu jsem popsal finále z turnaje v CounterStrike: Source. Nebylo to úplně podle fair-play, ale více v článku. Alespoň jsme v Top10 z nějakých 70 týmů :).

pátek 10. prosince 2010

Kvalifikace CSS - Liberec

4events.cz pořádají Mistrovství škol České republiky v Counter Strike Source. Kvalifikace probíhala v několik městech a jedním z nich byl i Liberec. Řekli jsme si, že to zkusíme, ale nějak jsme to vážně nebrali. Šli jsme tam s tím, že nepostoupíme, ale uděláme si z toho alespoň srandu. I přesto jsme párkrát potrénovali. Nakonec to dopadlo tak, že jsme postoupili a to naprosto neuvěřitelným způsobem. Nepřátelé nás ani jednou neporazili. 
Tento první turnaj probíhal mezi 4 týmy (v Liberci), každý zápas na dvou mapách po deseti kolech (málo času). Ačkoliv jsme si nevěřili, dokázali jsme zahrát perfektní zápasy a každou mapu jsme vyhráli. A naprosto nejlepší bylo finále, které jsme dali bez ztráty květinky, jakože 20:0. A přitom byli asi nejsehranější z těch ostatních týmů. 
Předpokládám, že v Praze už to tak snadné nebude, ale pokud ještě potrénujeme a budeme se snažit, něco uhrajeme :). Teď jsme ukázali, že týmová hra a nějaká taktika nám problém nedělá. Uvidíme už ve středu :). Článek o našich zápasech najdete zde, ale pozor, číst s nadsázkou :D.

pondělí 6. prosince 2010

Michelangelo Vídeň

Trochu s prodlevou, ale stejně stojí za pár řádků. Před nedávnem jsem navštívil dvě výstavy ve Vídni. Jednu v Albertinu, druhou v Kunsthistorisches Museum. Někteří jste možná zaznamenali, že v Albertinu probíhá výstava Michelangela, ale nejen jeho. Vedle stálé výstavy se galerie ještě může pyšnit Picassem a Kentridgem. Michelangelo byl samozřejmě úžasný, jeho kresby jsou prostě perfektní a hodně inspirativní. Jak víme, malíř nebyl a proto nemá o jeho malbách moc smysl hovořit. Ano, nejsou špatné, ale v jeho době narazíme na mnohem lepší malíře.

Za to nechápu, jak vedle umělce, jakým je Michelangelo, může stát Picasso. Výstava o poschodí výše a o hodně úrovní níž. Chápu, že Picasso ve své době přinesl něco odvážného, nového, ale je zde pro to nyní prostor? Nejvíce mě naštvalo, že nebyla ukázána ani jedna jeho ranná práce. Doba, kdy tvořil opravdu dobré realistické malby, doba kdy byl na škole se přeskočila a záběr byl pouze na jeho "abstrakce". Nesmyslné tvary, až odpudivý výběr barev, kvantita a stereotyp... jeho výstava byla ztrátou času, protože jsem měl na celou galerii pouhé 3 hodiny a ještě mě čekal Kentridge, který mě neuvěřitelně překvapil. 

William Kentrigde byl pro mě umělcem neznámým a jeho audiovizuální tvorba mě až nečekaně nadchla. Skvělé nápady kombinované se zajímavou hudbou a poutavým zpracováním. Některá videa jsem musel přeskočit, abych stihl alespoň ty nejzajímavější (kupříkladu promítání shora na kulatý stůl mě fascinovalo). I jeho kresbičky mají co do sebe, ale hlavní je audiovizuální tvorba, alespoň z mého pohledu. 

Druhá výstava v Kunsthistorisches Museum, které bylo inspirací pro závěrečnou misi Mafie, byla obecně zaměřena na malbu, a tak jsme mohli vidět díla od Dürera, Rembrandta, Rubense, Lucase Cranacha, Carravagia nebo třeba Velázqueze. Umělců tam bylo opravdu hodně, sbírka je velmi rozsáhlá a rozhodně stojí za pozornost. Je to veliký rozdíl, když koukáme na díla v učebnici, a když se před ně můžeme postavit. Víc takových výstav :). 

čtvrtek 25. listopadu 2010

Black Ops

Nové Call of Duty je venku už pár dní a já stihl pár hodin nahrát. Pokud si pamatujete, jak jsem psal tenkrát o úžasném Modern Warfare 2, které mě opravdu vzalo, tak dnes možná budete v obraze. Další díl, tentokrát od Treyarchu, a zase se povedl! Po nevýrazném World at War se toto studio opravdu vytáhlo a udělalo výbornou hru, která překoná všechny dosavadní díly série.

(Recenze na Singleplayer)
Byla mi svěřena recenze, což tedy není nic zvláštního, když jako jediný z redakce hru mám. Vlastně vše podstatné říkám v ní. Jenom bych ještě rád doplnil jednu věc. Opět začalo kolovat, že příběh je nesrozumitelný, že ten kdo nehrál pětku to nepochopí atd. Fakt je ale takový, že se od čtyřky jedná o první díl, který má perfektně ucelený příběh a mise jsou servírované naprosto logicky. A dalším faktem je, že Black Ops na pětku navazuje naprosto nevýrazně a rozhodně nepřebírá klíčové poznatky. Takže ten, kdo umí anglicky, příběh pochopí :).

(Recenze na Multiplayer)

čtvrtek 18. listopadu 2010

Do kina

Do kina chodím opravdu rád, občas některý film nedopadne tak, jak bych si přál, ale s tím člověk holt musí počítat. Dnes jsem navštívil kino hned dvakrát. Nejprve jsem byl na novém dílu Harryho Pottera, a to rovnou na půlnoční premiéře, což jsem sice neplánoval, ale bylo místo a máma chtěla jít. Ságu HP mám opravdu rád, jak knížky, tak filmy. A znám jen málo lidí, kterým by tento brýlatý kouzelník vyloženě vadil. A přiznám se, na epický závěr jsem se moc těšil. Trochu mě rozesmutnil ten fakt, že poslední díl je rozdělen do dvou částí, ale zato jsem doufal v dějovou rozsáhlost.

A dá se říci, že jsem se dočkal. Sedmý díl je opravdu 'plný děje' a ani minutu jsem se nenudil. Otázkou ale zůstává, zda bylo správné závěr rozdělit do dvou částí. Máme tu teď dva filmy, které stojí samostatně, ale první z nich pořádně nekončí a druhý vlastně ani pořádně nezačíná (to tedy ještě nemůžu potvrdit). Naštěstí jsem byl na titulkové verzi, když jsem pak slyšel trailer v češtině, zhrozil jsem se. O filmu jako takovém můžu říct to, že mě bavil, role jsem si užíval a odklon od všech předchozích dílů mi taky vyhovuje. Opravdový soud bych nejradši vynesl až po shlédnutí druhé části. Co se kamery a efektů týče, tak zde se nedá snad nic vytknout. Jen ten plastovej Doby mi trochu vadil.

Odpoledne (po tom, co jsem se vyspal) jsem konečně zašel na The Social Network, na který jsem se už dlouho těšil a hodně od něj očekával. A rozhodně ne nadarmo. Začátek je možná krapet zmatený a pro někoho až roztěkaný, ve výsledku ale dostaneme perfektní příběh ajťáka miliardáře. Nemá smysl řešit, jak moc se film blíží pravdě, Facebook je fenomén a jeho obliba až nevídaná. Kdo je ten mladík, co za ním stojí? Film Davida Finchera nám dává poměrně zajímavý pohled do začátků této sociální sítě. A nemusí jít nutně o Facebook, můžeme si pod tím představit i jiné projekty, důležité je mít cíl a jít za ním. I já jsem na Facebooku a přináší mi to spoustu výhod. A co si budeme povídat. "Přidej si mě na fejsu," slyšíme dnes častěji než "Dej mi své telefonní číslo."

čtvrtek 11. listopadu 2010

Postřehy z Twitteru

Twitter účet mám již nějakou dobu. Moje pípání odebírá nějakých 80 lidí, přičemž 79 jich následuji já. Nejprve jsem to bral jako další cestu k rychlým informacím, ale postupně poznávám lidi z "českého twitteru" a je to fajn. Jak asi někteří víte, Twitter můžete naplno využívat pouze tehdy, když jste 100% času online, což mi nový telefon dovoluje a rozhodně toho nelituji. 

Od začátku školního roku jsem už si vytipoval několik pravidelných okamžiků, kdy hledím do telefonu a opravdu pročítám novinky a hltám kvanta informací. Když ráno vstanu, tak pochopitelně bych ta malá písmenka nepřečetl, čekám tedy na cestu autobusem, kde spokoje vytahuji mobil (ruce jsou konečně v teple) a projíždím, co se stalo přes noc. Další zastávkou jsou přestávky ve škole, případně nějaká hodina (občanka?). Naprosto vždy ale kontroluji Twitter na záchodě. Ehm, asi to zní divně, ale neznám lepší místo na čtení tweetů. A poslední pravidelná kontrola je před spaním, když dávám telefon na nabíječku. 

Tak nějak jsem z webového rozhraní přesedlal na telefonní aplikaci Twidroyd, kterou mám pořád v kapse a naprosto mi dostačuje. Abych to tak nějak shrnul, Twitter mi přináší spoustu užitečných informací, pravidelný kontakt s několika lidmi a ve výsledku dokáže zaplnit časovou díru. Jednoduchá situace: "Za 20 minut jede autobus. Co teď? Počkám," po dvaceti minutách, "Cože? Ono uběhlo pouze 5 minut?" Nyní to vypadá asi takto: "Mám 20 minut, kouknu na Twitter," po dvaceti minutách, "Sakra, bus tady a já nedočetl všechny novinky!"

Pokud Twitráka nemáte, určitě to zkuste, třeba se vám tato sociální síť zalíbí a zůstanete u ní. Přeci jen "What's happening?" vypadá lépe, než "Co se vám honí hlavou?" :)

sobota 30. října 2010

Scott Pilgrim válí

Včera jsem konečně zašel do kina na Scotta Pilgrima, komixovou řežbu s podkresem romantického příběhu. On tedy příběh není moc důležitý, veskrze se dá popsat velmi snadno. Scott je v rockové kapele, ve vztazích je nezkušený, jeho současná holka chodí na střední a on je o hodně starší. Je to prostě tragéd, jeho spolubydlící je gay a drbna. Pak se mu ve snu zjeví jiná holka, když ji pak potká ve skutečnosti, je okouzlen a jde po ní. Musí s ní chodit. A tak nějak se tomu stane, jenže to má háček. Musí porazit 7 jejích ex. A teď přichází první nářez, kdy nikdo nic nečeká a strhne se brutální komixová řežba. Scény jsou doplněny o vtipné popisky, střih je dynamický a celkové vyznění hodně komediální. 

Zpracování je super, kombinace komixu a starých automatových her asi lehce podkopává masivní návštěvnost kin, ale zato my, případně i lehce starší generace, si to naplno užijeme. Pokud se rozhodnete kino navštívit, vybavte se notnou dávkou nadsázky. Určitě to za to stojí :). 

 

pondělí 25. října 2010

Nepochopené umění

Poslední dobou jsem se začal zajímat o alternativní díla, nová média a audiovizuální tvorbu obecně. Dost mě ale zarazilo nepochopení, s jakým se tyto práce potýkají. Ano, mluvím o jednom konkrétním dílu, kdy já byl nadšen a řada dalších uživatelů to brala za špatný vtip.


Ať už spousta uživatelů přímo na Youtube - tam byla ale kritika mírnější a dílo bylo přijato lépe - nebo přímo v České republice, kde veřejnost totálně nepochopila záměr, či uměleckou povahu artefaktu. 
Jsem zklamán z reakcí, přitom úspěch je nesmírný, kdy z nepřeberného množství videí se do finálových 25 děl dostalo právě dílo od českého tvůrce Martina Kohouta. 
Práce s tvarem, pohybem, hudbou a barvou mi přijde skvělá, jen mě mrzí, že nemám šanci vidět dílo naživo v instalaci, kdy ještě odraz musí dotvářet geniální efekt. 
Moc nepočítám s tím, že by se situace do budoucna zlepšila, ale rozhodně mě to neodrazuje od tvorby, chci jít směrem nějaké alternativní tvorby a ve výsledku půjde stejně jen o moji vlastní seberealizaci. Reflexe mé osobnosti, na to se chci zaměřit. 

neděle 24. října 2010

Let's Go

Se spolužáky jsme rozjeli nový studentský projekt s akčním názvem Let's Go. Zatím jsme čtyři a každý jdeme tak trochu jiným stylem. To se zdá jako veliká výhoda, protože máme vlastně na vše pohled ze čtyř stran. Úplné znění našeho cíle se teprve formuje, ale už nyní máme představu o možné budoucí tvorbě. V první řadě chceme upozorňovat na zajímavé akce, které se konají převážně na našem území.

 

Hodláme tvořit volné a užité umění. Pod volným uměním si představuji nějaké projekty, kdy každý zpracujeme vlastním stylem určité téma. Z té nejednotvárnosti může vzniknout velmi zajímavý celek. Užitým uměním se rozumí propagace. Ať už našeho záměru nebo jiných společností/lidí. Už v této době tvoříme nový vizuální styl pro jednu firmu, ale podrobnosti ještě nesmíme prozradit. V přípravě je i spolupráce na projektu AntiXeno, s čímž souvisí pořádání soutěží se zaměřením na děti a mládež. 
V současné době domlouváme spolupráci s dalšími školami a doufáme ve společné projekty. Příští týden se koná výstava drinkART v Liberci a určitě nebudeme chybět. Let's Go jsme zatím propagovali jen v rámci akce EDUCA 2010 a na Facebooku.

video

středa 20. října 2010

PacIn vyšel!

A leckteří tomu už ani nevěřili :). Vyšel již v pátek, takže to pravděpodobně většina z vás ví, ale bylo by krajně nemoudré se o tom zde nezmínit. Moc toho snad říct ani nemůžu, trailer jste mohli vidět v předchozím příspěvku, a pokud vás zajímá samotná prezentace, musím vás opět odkázat na naše stránky. Pakliže se rozhodnete pro koupi, budeme nesmírně rádi. Co zatím vím, tak drtivá většina ohlasů je kladná a pár kousků se už prodalo :). Uvidíme, jak to půjde dál. 

Dnes jsem byl na brněnském Bienále, ale o tom napíšu později. Dále by také bylo fajn zmínit, že Zing.cz rozjel vlastní blogový systém, a tak jsem si rovnou jeden založil. Prozatím tam nemám nic nového, ale už teď připravuji  článek o válečných hrách. 

Když už mluvíme o válečných hrách, přesměrovat vás musím na moji poslední recenzi pro Indiana, kde jsem recenzoval singleplayer část nového Medal of Honor. 

čtvrtek 14. října 2010

PacIn v launch traileru

Již zítra (předpokládám o půlnoci) vychází PacIn, naše připravovaná hra a s tím samozřejmě přichází i launch trailer, který odhaluje několik nových záběrů ze hry, shrnuje pár recenzí a nastiňuje příběh. Na konci můžete vidět i mojí krabičku. Snad vás upoutávka navnadí a o hru se začnete zajímat :).


neděle 10. října 2010

Poslední dobou

Dlouho jsem nenapsal, ale má to svůj důvod. Několik posledních týdnů mám práce nad hlavu, doháním školu, a tak na kreativní práci nezbyl čas. Snad bych jen mohl udělat takový výtažek z toho všeho, co dělám. Určitě musím upozornit na velký článek, který se týkal právě akce Game Access v Brně. Moc se mi tam líbilo, se Zoomem a Fiolou jsme si užili opravdu kopec srandy. Potkal jsem i Buráka, Likiho, Makana a další. Jen tak zběžně: Genetická Zahrada 2 vypadá skvostně a Likiho tajný iOS projekt taky. Chválím :). To je ale z naší komunity všechno, což je dost škoda. Snad příští rok.


Pokud jste trochu šílenější povahy a rádi se odreagujete u nějaké blbosti, určitě koukněte na moji poslední recenzi. Hra nese jméno Blade Kitten a už to hovoří za mnohé. Shrnul bych to slovy "růžová japanofilní úchylárna". 



Když už jsme u těch shrnutí, zanedlouho se na trhu objeví pár zajímavých herních kousků. Rozhodně se těším na nový díl Call of Duty. Snad se Treyarch se vším popere a naloží nám ještě lepší hru, než jakou byla Modern Warfare 2. Medal of Honor bych měl mít na recenzi, takže ten budu hrát na 100%, ale pravděpodobně po recenzi pokračovat nebudu a originál nekoupím. Uvidíme. Z dalších "bližších" je to určitě Zaklínač 2, už jen přemýšlet o něm ve mně vzbuzuje blaho. Jak jen jednička byla skvělá, dvojka snad bude ještě lepší. Naopak obavy mám o pokračování Dragon Age. Nemohu říct, že bych lidem z Bioware nevěřil, ale z dostupných materiálů mi přijde, že si sami -tak trochu- házejí klacky pod nohy. Uvidíme, zatím je daleko k soudům. A v neposlední řadě musím zmínit i blížící se Cataclysm, který sám hrát nebudu, ale jsem hodně zvědav, jak se vypořádají se stávajícími problémy. WoW scéna mě poměrně zajímá, ale už několik let jsem osobně nehrál. Od té doby se dost změnilo a celkově je toho dost k opravování. 

čtvrtek 30. září 2010

Medal of Duty

Nový přírůstek do jedné z nejznámějších herních sérií v historii, Medal of Honor, určitě stojí za pár řádků. Před několika dny se konala v pražské BattleZone předváděčka multiplayeru a Indian nesměl chybět. Na akci jsem jel já a Micro-Ice. Shromáždění bylo fajn, sedli jsme si k nějakému počítači, zapojili se na server a už to jelo. Moc řečí ke hře EA Czech připraveno neměla, cílem bylo ukázat hru, jako takovou.
A toho jsme se dočkali. Musím podotknout, že jsem si hned první hrou trochu namastil ego, protože jsem měl skóre 17:2, což bylo nejlepší na mapě. Další hru to bylo slabší, ale stále jsem se držel v horní polovině. Ke hře samotné bych mohl dodat jen to, že multiplayerový model je zábavný. Opravdu, jenom nesmíme očekávat nic nového. EA nám posílá kombinaci mezi jejich Battlefieldem a konkurenčním Call of Duty.
O názorech jsem se pobavil jak s hráči, tak s Jaroslavem Faltusem, který už tedy v EA nepracuje, ale rozhovor s námi rád udělal (paradoxně o hře věděl nejvíc). Většinou jsme se dostali ke stejnému výsledku, že hra nic extra nepřináší. Vlastně staví na zajetým modelech a zaměřuje se na atmosféru a realitu. To má něco do sebe a hodně se těším na singleplayer, který by mohl dopadnout o moc lépe než Bad Company 2. V překonání Modern Warfare 2 snad ani nedoufám. Uvidíme, co ukážou prodejní čísla, který z titulů je vlastně víc sexy. Jestli Black Ops nebo Medal of Honor :). 

čtvrtek 23. září 2010

To si užívám své dospělosti

Následující text je přepisem školní práce na téma v nadpisu. Přišlo mi to poměrně zajímavé, tak to sem dávám.

Já si nějak užívám dospělosti? Ono se to dá? Nevšiml jsem si, že bych byl dospělý a už vůbec jsem si to nestihl užít. Ano, je mi osmnáct, ale co to znamená? Překročil jsem snad nějaký práh, který by mě měl posunout na další příčku v životě? A třeba je tomu tak, ale vůbec nic jsem nezaznamenal. Papírová dospělost je věc ošemetná a ve skutečnosti znamená tak málo. Spousta lidí si myslí, že teď svět patří jim a můžou dělat, co chtějí. Je to pravda? Každý čerstvě „dospělý“ je asi hodně naivní a bláhový. 

Co vlastně jako dospělý můžu? Můžu dělat strašně dospělácký věci, jako je pití alkoholu a kouření cigaret. Páni, k tomu bych dodal snad jen to, že už jsem natolik rozumný (=dospělý?), že se tomu dokážu vyvarovat. Samozřejmě, to je každého věc a většina lidí se s mým názorem neztotožňuje. Dokonce jsem se setkal s tím, že toto mé uvědomění je na úrovni osmi letého dítěte. Nevím tedy, kde je problém. Faktem ale zůstává, že člověk se dle mého pohledu nestane dospělým nikdy.

To, že se z bezstarostného mladíka stane ustaraný usedlík, není známka dospělosti, nadměrná opatrnost a ani nic jiného nedefinují dospělost. A přece se možná člověk stane dospělým přesně ve chvíli, když sám bude chtít. Když si sám uvědomí, že teď je možná ten pravý moment, kdy se cítí připraven na život. Možná když je člověk dostatečně obrněn proti vnějším vlivům, tehdy by se dal popsat jako dospělý. 

Dejme tomu, že máme nějakou představu dospělosti, kterou většina lidí sdílí, má smysl být dospělý? Dospělost je příliš dlouhá a opravdový život se skrývá v mládí, přestože si to většina mladých lidí neuvědomuje. Jak se říká, mládí a krása jsou opravdu důležité, protože jednoho dne odejdou a už se nikdy nevrátí. A třeba bychom měli těchto faktů dbát a užívat si. Tady je ale problém, že to většina lidí chápe asi jinak, než já. 

Celé bych to asi shrnul prohlášením, že řešit dospělost nemá žádný význam, protože bychom ji nejdřív museli definovat. A definovat přeci znamená omezovat.

úterý 21. září 2010

Konzole, co nebo proč

Snad každý si stále rád hraje. Nemusejí to být jen hry, někdo si vyhraje u Photoshopu, PSPadu atd. Dřív jsem hrál jen opravdu příležitostně a ke hrám jsem usedl maximálně kvůli recenzi. Doba se trochu změnila a vedle grafiky si rád nějakou tu hru pustím. V poslední době to je spíš Heroest of Newerth, Couter-Strike Source a pár dalších, které po nocích hrajeme s klukama z Indiana. Jakmile se vyskytne nějaká Áčková hra v obchodech a vím, že mi nesmí uniknout, taky se do ní pustím, ať už má multiplayer nebo ne. Pokud bych měl vybrat, tak je to určitě Dragon Age, Modern Warfare2, Mafia2, Starcraft2, Mass Effect2, Crysis a další, které se blýskají na mé poličce. 

Nadpis mohl být trochu zavádějící, ale teď se právě hodlám věnovat těm konzolím. Hry mě začaly bavit. Rád se jdu od grafiky odreagovat do nějakého virtuálního světa (ne, WoW to není!), kde se pobavím buď sám nebo s kamarády. A na řadu přicházejí právě konzole, protože i u nás jejich obliba stále stoupá. PC je stále největší herní platformou, ale konzole mají co nabídnout. A přijde mi, že vedle High-End PC, které naštěstí mám, má smysl vlastnit i High-End konzoli.

A teď na řadu přichází otázka, kterou konzoli si vybrat. Berte to jako takový průlet trhem, doplněný o můj osobní názor. Tak v první řadě tu máme různé handheldy. Tam patří PSP, Nintendo DS, iPod Touch a poměrně široká nabídka telefonů. Okolo PSP se šíří drby o nové verzi, takže tam bych počkal, zda nepřijde něco kompaktnějšího než je dnešní PSPGO, které je opravdu dobré, ale poměrně drahé. Hry na PSP vypadají hezky, dá se říci, že se jedná o nejvýkonnější handheld. Nintendo oproti tomu nabízí dva displaye a spoustu zábavných her, které jsou perfektní do autobusu, letadla, na záchod (cože, vy nehrajete na záchodě? :D) atd. A teď tu máme ten zbytek. Stále existují java a symbian hry, ale ty už opravdu budoucnost nemají. Jsou tu dva systémy, které mají smysl a opravdovou herní budoucnost. Jedním je iOS a druhým Android. Zde by se dalo rozhodovat podle sympatií, protože obě platformy mají povětšinou podobný výkon a hry se navzájem portují. Já jsem šťastným vlastníkem telefonu s Androidem a hry si veskrze užívám. Zde mám tedy už vybráno, ale dříve mě lákalo i NDS. Dnes se poměrně těším na Nintendo 3DS, které by mohlo přinést menší revoluci, díky 3D display bez nutnosti nosit 3D brýle.

Další a mnohem záludnější kategorií jsou Áčkové konzole. Zde máme vidět 3 hlavní hráče. Opět je to Sony a Nintendo, ke kterým se přidává Microsoft. Současnost se má tak, že Microsoft XBox360 je nejprodávanější High-End konzolí, ale Sony PlayStation 3 ho dohání a prodejní rozdíl se pomalu a jistě zmenšuje. Dalším důležitým hráčem je Nintendo Wii, které zažilo sice ohromný BOOM, ale jeho sláva a prodejnost dávno opadla. Ten bych ze hry vyřadil rovnou, má totiž velmi nízký výkon a celé hraní je řešené pomocí pohybových ovladačů. Měl jsem možnost Wii vyzkoušet a nemůžu říci, že by mě nadchlo. Nepřesnost a neschopnost zachytit opravdový pohyb mě štvalo.

Zbývá nám tedy Xbox a PlayStation. V první řadě je nutné zmínit, že doma mám PSO a PS2, takže XBox by se tu cítil asi dost špatně. Ne, toto opravdu neberu jako pádný důvod pro Sony. Podívejme se na každou konzoli pořádně, co přináší. Xbox nabízí spoustu hardcore i casual her, propracovaný XBox LIVE, který je ale placený. Dále se dočkáme průměrného grafického výkonu. PlayStation je na tom velmi podobně. V nabídce má spoustu hardcore i casual her a přináší podobně propracovaný online systém PlayStation Network, který je ale zdarma. Výkon je o trochu vyšší než u předchozí konzole, ale tento rys se stírá faktem, že většina her je portována na všechny platformy, takže PS není využito naplno a hry vypadají stejně. Rozhodovat tedy nebude současná situace, ale spíš to, co nám konzole nabídnou do budoucna.

Microsoft má svůj geniální projekt Kinect/Natal, který není svým konceptem tak úplně nový, ale funguje! A to je hlavní, Kinect funguje dobře a přináší skvělou casual zábavu. Co že to je? Kinect je kombinací dvoukamerového systému a softwaru, který rozpozná vaši postavu a pohyby. Hraje se tedy tak, že si stoupnete před televizi, XBox vás pozdraví, ukáže se vaše postavička a můžete hrát. Výhodou je i to, že se do hry může okamžitě zapojit kdokoliv další, stačí, když se postaví vedle vás. Je tu ale jeden problém, co když nám nestačí jen casual zábava?

Sony se zase chytlo jiného systému, který používá už nějakou dobu Wii a vylepšilo ho. Pod PS Move se schovává pohybový ovladač, který držíte a hry ovládáte pohybem ruky. Příznivci Kinectu se smějí, že oni nemusí držet v ruce nic a hrají celým tělem. To je sice pravda, ale možnost držet v ruce ovladač má i své výhody. Dostane se nám přesnějšího ovládání a můžeme si zahrát i hardcore tituly. A přesně tak je Move koncipován. Už jsem měl možnost Move vyzkoušet a jsem spokojen. 

Stále to nestačí, každá konzole má něco do sebe. Jak se rozhodnout? Nakonec to rozetnou hry samotné. Každý výrobce si drží nějaké tituly, které jsou určené jenom pro jeho konzoli. Co lovím zpaměti, tak u XBoxu by mě zajímal Alan Wake a série HALO. Nic moc, dvě hry asi nerozhodnou. Sony ale ví, že hry jsou velmi důležité a tak se zaměřuje právě na ně. Kdybych měl jmenovat, tak si vzpomenu na Uncharted 2, Grand Tourismo 5, Tekken, LittleBigPlanet (2), Killzone, Metal Gear Solid, Heavy Rain, God of War 3 a je jich ještě mnohem víc. A právě to je možná ten důvod, proč jít do PlayStationu.
Já jsem se už rozhodl, snad se mi teď pod ruku dostanou nějaké zakázky, protože si PlayStation 3 s MOVE chci koupit. Vím, je to svým způsobem naprosto zbytečná investice, ale rozhodoval jsem se delší dobu a věřím, že mě to bavit bude. Navíc díky MOVE mi PS poslouží jako zdroj zábavy i pro více lidí. Už teď se těším. :) 

pondělí 20. září 2010

Hudební vlna

Současná hudební nálada se zastavila u dvou alb. Jsou hodně rozdílná a snad ani nevím čím se ta nálad mění. Jednou je to pop, podruhé d'n'b nebo dubstep. Musím přiznat, že se mi začala líbit hudba od Marina and the Diamonds. Nevím jak je to možné, ale ona má děsně podmanivý hlas. Samozřejmě, nálada není vždy. Doporučit rozhodně musím písničku Oh no! i s klipem, který je laděný do retra. Pochválit se musí i dynamická střihová skladba.

V jiný moment si rád pustím něco rychlejšího. Momentálně to je nové album od Pendulum - Immersion. K tomu snad není co dodat. Samozřejmě si rád poslechnu i své nejoblíbenější, kam patří samozřejmě U2, Prodigy, The Killers atd., ale častokrát mám období, kdy poslouchám jen jednoho interpreta. To pak odezní a místo "play daily" se zařadí někam do příležitostných skladeb. V prváku jsem třeba hodně dlouho držel u Michaela Jacksona a teď si ani nevzpomenu, kdy jsem ho slyšel naposledy. 

sobota 18. září 2010

Když se chybka vloudí

Jsme jenom lidé a chyba se může vloudit kamkoliv. Přesto by jeden očekával, že poměrně seriózní server Novinky.cz bude mít redaktory natolik dobře placené, že svoji práci budou dělat pořádně. Z nějakého důvod tomu tak není a oni svou práci evidentně dobře nedělají. Sám už jsem si v Indianovi všiml, že diváci vidí vše, a tak si nemůžu dovolit sebemenší chybku. 

Abych se ale konečně dostal k tomu hlavnímu. Nejde o chybku, která by mně nějak výrazně vadila, protože mi přivedla víc čtenářů. Jde o to, že server Novinky.cz uvedli k recenzi na Peklika můj blog, jako domovskou stránku. Je to o to smutnější, že já jsem zde Peklika moc nechválil. Nicméně otázkou zůstává, zda mám děkovat za přístupy, nebo proklínat lenost redaktorů a zoufat nad tím, kam se česká média ubírají. "Recenzi" najdete na Novinky.cz.

středa 15. září 2010

Válka

Nebojte, nebudu se pouštět do sáhodlouhých úvah o této nebohulibé lidské činnosti. A rozhodně není pravdou, že bych nechtěl, téma válek mě svým způsobem baví a zajímá, ale spíš bych si to nechal na jindy. Dnes bych se rád podělil s jedním vtípkem, který jsme u nás ve škole rozjeli. 

Dostali jsme se do čtvrtého ročníku a -nevíme proč- se zavedli třídní nástěnky. Ale stalo se tak a já byl v době své nepřítomnosti zvolen za jednoho ze dvou hlavních nástěnkářů. Co naplat, zprvu jsem se bránil, ale je to celkem švanda. Třídní nástěnka je vyhrazená pro upoutávky na různé akce, školy a další zajímavosti, které by mohly studenty zajímat. A vlastně nápadům se meze nekladou. My jsme ji tak trochu z recese začali zdobit propagačními materiály. Rudé plakáty hlásali svobodu a revoluci. Učitelům se to samozřejmě nelíbilo, plakáty servali a vyvěsili něco ohledně designu. 
Rozhodli jsme se, že se nedáme a zahájili jsme ofenzívu. Ne tedy proti učitelům, ale proti dalším třídním nástěnkám. Posunuli frontu a pomocí tančíků, šipek a dalších značek naznačili válku. Z V3 se tedy stal protektorát a hodláme pokračovat dále. S podporou učitele navrhování se později budeme sunout po stěnách až k ředitelně a zaútočíme na hlavní štáb. Očekáváme i partyzánské boje, naše impérium ale neohrozí. Donést musíme ještě plastové maketky vojáků a nalepit je na bojiště. Snad tento fórek vezmou i ostatní s humorem :). 

pondělí 13. září 2010

Petr a Lucie

V první řadě perfektní knížka, plná zajímavých názorů a pohledů na svět ve válce. Děj se odehrává roku 1918 v hlavách dvou mladých zamilovaných lidí z prostředí Paříže. Na začátku je nám děj předkládán pouze prostřednictvím Petra, který je ztracený ve svých myšlenkách, nechápe pohnutky starších a snaží se celou situaci nevnímat. Snad ruka osudu mu do cesty připlete Lucii, které se k němu zprvu dostane na tak krátký okamžik, že zmizí dřív, než on si toho stihne všimnout. Je jí okouzlen a musí ji najít.

Snad nebudete brát za spoiler to, když vám prozradím, to co je zprvu očividné, že se opravdu dají dohromady. Ona je z nuzných poměrů a on z bohaté měšťanské rodiny. Nejvíc mě bavilo, že příběh nemá tu dnešní klasickou zaběhlou linku romantických dějství, ale celé je to jen záminka k vyprávění něčeho většího. Kniha se snaží přiblížit myšlení mladých lidí, strasti války a touhu v období nejhorším. 

Celou knížku jsem stihl přečíst za jediný den usilovného a nadšeného čtení. Snad se mi nebudete smát když připustím, že jsem u konce uronil nejednu slzu. Tuto knihu snad musím doporučit všem, bez výjimky. Jedná se o opravdu krásnou literaturu. 

Good job, man!

sobota 11. září 2010

Hravá reklama

Určitě projíždíte spousty internetových magazínů a všemožných stránek. Není žádnou náhodou, že jsou plné reklam a většina z nich na nás křičí, že jsme vyhráli nějakou sumu peněz, iPhone atd. Prostě otrava. Občas se ale objeví reklama, která je poměrně zábavná a má v sobě určitou hravost. 
Jednou z takových je určitě reklama na nové internetové tarify od T-Mobilu. Je tedy jasné, že je zaměřena hlavně na tu drsnější část populace, když hlavním motivem jsou ženské hýždě (hihi). Náš úkol je jednoduchý, taháme za kapsu, dokud se neutrhne. To představuje staré tarify, které byly drahé. Při tahání se kraťasy pěkně protahují a na samém konci grandiózně prasknou. Jeden by si řekl, že jsem se asi zbláznil, ale je to opravdu vtipné. :) Dalším pozitivem je, že nás samotné kliknutí nikam nepřesměruje, ale pokud sami chceme vědět více, kliknout musíme znovu. 

čtvrtek 9. září 2010

Chvilka poezie

Prosím, hlavně mě neberte vážně :D.

Moje první dekadentní báseň

Jak mě dnes svrběl kaďák
Leze brouček po poli
žere hlavně brambory.
Au moje prdel.


Moje druhá dekadentní báseň


Pejsek
Pejsek běží po poli,
proplétá se v závěji.
Traktor si to k němu sere,
pejsek pude do prdele. 

pondělí 6. září 2010

Začala škola - co je nového?

Jéje, prázdniny skončily a my, jakožto pilní studenti, nastoupili do školy. Já nastoupil do ročníku čtvrtého, a tak mě čeká spousta práce, kterou budu muset udělat. V první řadě je to příprava na školu další. Hrozně rád bych se dostal na výšku do Prahy, nejlépe na Karlovu univerzitu. Zajímal by mě obor Média a komunikace. Problém je v tom, že nechodím na gympl, abych na to byl z části připraven. Chodím holt na uměleckou školu, a ta mě v tomto směru naučila kulový. Takže musím začít pořádně makat, abych měl vůbec šanci. Lidí se hlásí dost a přijímačky jsou neúprosné. Původně jsem chtěl na Žurnalistiku, ale bojím se, že ta by mi nenabídla to, co chci. 

Také si dám přihlášku na nějakou tu uměleckou, ale popravdě se mi tam nechce. Když už, tak bych vyzkoušel Animaci nebo nějaký 3D Design. Mám už po krk různých log, letáků, vizitek atd. Tam se ale samozřejmě také budu muset snažit. Nápor je veliký a zdaleka nejsem na takové úrovni, abych si mohl pískat. 

Když pominu školu, domácí práce a jiné úkoly, tak mě čekají různé vlastní projekty. V první řadě musím začít dělat nějakou tu grafiku do Slimworldu. Pacin se už pomalu blíží k cíli, takže je potřeba se plně zaměřit na další projekt. Nechci toho najednou dělat příliš, ale ještě bych rád s někým rozjel nějaký komornější 3D projekt, na zkoušku. Uvidíme. Samozřejmě nesmím opomenout Indiana, který se teď opět rozjede a pokud ho chceme udržet, budeme muset máknout. 

Tento rok hodlám více číst. A ne jen fantasy, to bych rád omezil a přešel k nějakým významným literárním dílům. Začal jsem Obrazem Doriana Graye a teď se vrhnu na další. Pravděpodobně Čekání na Godota. Mám toho v merku hodně a budu muset číst opravdu dost, abych to všechno stihl a na maturitu toho měl co nejvíc. 

Snad mě také čeká víc webdesignu a práce obecně, abych si také zase něco přivydělal. Snad vše dopadne a dostane se i na trochu stálejší brigádu, času je ale i tak málo. Další novinkou z mého života je autoškola, kde jsem konečně měl i první jízdy. Toť vše z mého života, příště snad nějaký zajímavější post :).

čtvrtek 2. září 2010

PacIn deník #3

Tentokrát poslední deníček k připravované hře PacIn. Daboval jsem ho já a moc se mi to nelíbí, v čemž snad zůstanu sám :D. Další video bude až launch trailer, kde oznámíme datum vydání. Jelikož redaktoři už verze mají a někteří i hrají, tak vydání bude snad co nejdřív :). Mělo by to být září.


středa 1. září 2010

DeathStalker 3

Aneb prvotřídní fantasy ze staré školy podle literárního díla Howarda R. Cohena. Kecám! Jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Naštěstí jsem věděl, do čeho jdu, a tak mě to ani moc nepřekvapilo. Je to už třetí díl a jsem velmi rád, že mě předchozí dva díly minuly. Někdo by mohl namítat, že je film z roku 1988, ale už tehdy se točily koukatelné filmy. 

Základním problémem je už fakt, že DeathStalker 3 nemá vůbec žádnou pointu. Opravdu, rozehraje se scéna, kde hlavní hrdina ladnými (opět kecám, je to horší než choreografie amatérské šermířské skupiny důchodců) pohyby srazí svého soka při nějaké hře. Pak se přesune za kouzelníkem, který vykládá budoucnost a je údajně jeho kamarádem. Do toho se tam zamotá nějaká paní s půlkou kamene, který má prý spojit s jiným kamenem a najít tak království, kde se narodila, ale těžko říct, proč tam teď není. Vývoj je asi takový, že tu paní zabijou (byla to princezna, samozřejmě), DeathStalker na oplátku zabije asi 150 vojáků (které hraje nanejvýš 10 herců, přičemž jeden je v každém záběru a vždy umře) a uteče na hrad, kde má být druhá půlka. Abych to dopověděl, tak se tam zamotá její sestra, taky princezna, nemá kámen, ale má si brát hlavního záporáka. Ten chce kámen, protože má druhou půlku. Prý tím získá moc. A to je asi tak všechno. Samozřejmě přijde zvrat, kde obě půlky získá záporák, ale nejdou spojit, tak intuitivně zakřičí "třetí kámen" a já si jen říkal: "další půlka?" Něco se tam děje, někdo tam furt běhá, někdo za něco bojuje, ale vůbec nevíme proč. Naštěstí vše dobře skončí, kameny se spojí (opět jen dva), v dáli se zablýská, hrdina pronese něco chytrého a s úsměvem odjede pryč. A království nikde. 

On ten vývoj není moc vidět, ale možná tam někde je. Hlavní hrdina je svalovec s podařeným smyslem pro humor. Úsměv má na tváři neustále, vůbec nevadí, že mu před minutou zabili životní lásku.  Život jde dál, film taky a skončí dřív, než by se vůbec vysvětlila prvotní motivace a myšlenka. Vše je samozřejmě okořeněno četnými vtípky, že být hrdinou je velmi těžké. 

A to jsem ještě nezmiňoval úžasné vybavení a kostýmy. V první řadě to jsou dřevěné meče. Škoda, že se tvůrci ani nesnažili ty prkna pořádně naostřit. Dobře, báli se, tak natáčeli s dřevěnými meči, ale nepochopím, proč tam nechali zvuk dřeva. Většinu soubojů nedoprovází žádné zvuky, jen tragická hudba, heky a mlácení prken. Copak je takový problém je zaměnit za řinčení oceli? Kostýmy se také moc nepovedly, většinou se ani nedrží Conanovského odkazu a pravděpodobně si je herci přinesli sami. S tím se také váže obsazení něžného pohlaví. Ve všech fantasy filmech podobného ražení, například německé produkce, jsou obsazovány ženy s velmi bujným poprsím, které je v každé scéně vystavováno na odiv. Zde tomu tak není. Dámská hruď se sice ukazuje často, jen je problém v tom, že i hlavní hrdina má mnohem větší prsa. Milostné scény tak vypadají hodně komicky. Jsou možná k pláči.

Rozhodně si ten film nepouštějte. Já na něj koukal po doporučení kamaráda (šermíř a fantasy nadšenec), který to tituloval jako úžasnou komedii, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. DVD mi předával opravdu s nadšením a já mu za to neskutečně děkuji. 

pondělí 30. srpna 2010

Mafia 2

Mafia je všude. Doslova zaplavila svět a to je možná ten důvod, proč je u nás trochu nešťastně přijímána. Lidé křičí, protestují, hází imaginární banány na vedení Take Two, že jim vzali Mafii, ale kde je zakopaný pes? Opravdu je ta hra tak špatná? Už to není Mafie, jak ji známe? Schválně jsem se pustil do prvního dílu, abych mohl obě hry porovnat.

Je tu jeden základní problém. První díl Mafie, té úžasné, fantastické Mafie, je prostě zidealizovaný. A od toho se odvíjí spoustu dalších faktů. Je poměrně vtipné pročítat ty rozbouřené názory na všemožných herních fórech. Věřím, že někdo z vás už Mafii 2 hrál, a tak má svůj vlastní názor, ale při hraní jsem se o jednom ujistil. Hned po pár misích jsem věděl, že se mi do rukou opět dostává práce od Illusion Softworks (2K Czech) a žádný americký vydavatel hru výrazně nepošpinil. Proč také? Jak se říká, moderním trendem je zjednodušování, platí to u Mafie? Nevšiml jsem si. Teď jsem dohrál první díl a loadoval jsem při něm o mnoho méně než při díle druhém. Celkově mi obtížnost přišla v dvojce ještě vyšší, což jsem sám nečekal. 

Zkusím se zaměřit na nějaké body, které se na fórech objevují. Tak třeba jízdní model. Není sporu o tom, že Mafia 2 přináší arkádové ježdění, auta jsou nyní svižnější a poměrně dobře se ovládají. Co první díl? Podle mnohých se 'tenkrát' v jedničce auta chovala realisticky a jízda byla mnohem zábavnější. Problém je v tom, že auta v prvním díle jsou pomalá, špatně brzdí, občas nevyjedou kopec a po silnici kloužou. V tom nevidím nic lepšího. 

Ach ten dabing. Ano, Mafia má lepší dabing než dvojka. Ale jen v nějakých směrech. Co se týče stránky technické, tam jednička neskutečně zaostává. Každý dabing má jinou hlasitost a v některých rozhovorech není přes pozadí ani slyšet. To mi dost vadilo, protože jsem musel zapnout titulky. Ve dvojce je dabing udělán profesionálně, jen s horšími herci. Pravda je, že Vašut a Rychlý jsou nepřekonatelná dvojka. 

Ohromná nevole je proti bugům, které prý dokonce brání dohrání hry. To je trochu zvláštní, protože ani já ani nikdo z mých kamarádů s tím problém neměl. Občas se zasekne doprava, stane se nějaký fail u chodců, ale nic neobvyklého. Nevím, jestli cracklá verze obsahuje chyby (častokrát tomu tak je), ale já jsem si nějakých závažných při hraní originální verze nevšiml. To už na tom byl hůře Mass Effect 2. 

Co se nabízí dál? Lidé remcají nad délkou. Rychlým průletem se dá M2 projet za slušných 11 hodin, což není závratně mnoho, ale ani málo. Jednička byla delší, ale jen o kousek, a vzhledem k posunu technologie se jedná spíš o skvělých jedenáct hodin. Důležitým faktem je i to, že podle mnohých chybí Jízda. Já ji dostal. Copak si nikdo nevšiml, že skoro v každé kapitole je místo pro vlastní počínání? Hláška "Až budeš hotov, jeď domů" nás provázela skoro neustále. Co za tu dobu dělat? Většina hráčů okamžitě zamířila k domovu, protože hltala příběh, ale pak si stěžují, že nemají Jízdu. Město nabízí to, co jednička v Jízdě neměla. Můžete dělat bokovky, vydělávat si, utrácet, vykrádat, střílet se s policíí, mafií, chodit do podniků, krást auta, tunit je, měnit oblečení atd. Je toho spousta a všichni to přehlížejí. 

Trochu tu první díl shazuji, ale nemyslím to zle. Mafia je (byla) úžasná hra, ale doba jde dál a všichni se musí přizpůsobit. I teď se mi hrála dobře, ale našlo se i pár věcí, kde jsem zuřil, tenkrát mi to nepřišlo, ale AI nepřátel je opravdu špatné. Dvojce je to také vyčítáno, ale je na tom mnohem lépe. Dalším problémem jedničky je střílení. Něco tak hrozného jsem dlouho neviděl :D. Opravdu, střelba je krkolomná, nepřesná a nudná. V tom mě dvojka nadchla. Bavil jsem se mnohem víc, než u Mass Effectu 2, který má model střelby obdobný.

Přitom hra nabízí mnoho, ten potenciál tam doopravdy je, jen ho musíte najít. Hledání plakátů, Playboyů a dalších maličkostí je skvělá zábava. Grafika je úžasná a animace zábavné. Postavy jsou skvěle propracované a každá vám určitě přiroste k srdci. Pokud DLC nabídnou další mise, nebudu se bránit. Mafia 2 mě nachla, je velmi podobná prvnímu dílu, jen jde s dobou a celý model vylepšuje. Zvláštní, že jsou na ni tak negativní názory. Lidé by neměli jen slepě koukat do minulosti, to značí o jejich mělkosti. Neberte toto jako nějakou recenzi, spíš jsem se zarážel nad tím, proč je hra přijímána špatně. A určitě jsem nevyjmenoval vše. Kdyby ze mě někdo chtěl vyrazit bodové hodnocení, tak vykřiknu "Výborné, 9/10". A teď šup se do ní pustit znova, na Těžkou obtížnost a pořádně využiju nabídek města :).

Mafia 2 je stále 'naše' skvělá a hlavně česká hra! Pojďme ji raději podpořit, protože si to zaslouží.  

pátek 27. srpna 2010

Konec prázdnin!

Dlouho jsem nepsal, protože jsem byl mimo, dělal jsem spoustu jiných věcí a prostě to nechal až na konec prázdnin. U tohoto postu asi nečekejte nějakou pořádnou informační hodnotu, bude se jednat spíš o osobní záležitosti.

V první řadě se pracovalo na PacInovi. A to tak, že se testovalo. Proběhlo několik vln a kromě nás /vývojářů hry/ se do testingu přidalo i pár fandů. Našlo se několik stovek bugů, které se opravovaly velmi rychle. Některé byly fatální, jindy se jednalo pouze o detaily. Myslel jsem, že napodruhé PacIna projedu opravdu rychle, ale trvalo mi to 10 hodin (bez bonusových map a videí). A to už jsem věděl jak na Sokobana, Berušky, věděl jsem, kam v adventurních částech běhat, pacmanovky jsem měl projeté a stejně mi to zabralo tolik. Alespoň zde jsou ty roky práce vidět :). 

Tolik o PacInovi. O prázdninách jsem dělal další velikou spoustu věcí. Dodělával nějaké webovky, například, a také jsem měl 18. narozeniny. No konečně! Změna žádná nepřišla, jen už mohu všude zadávat svůj pravý věk. Věci jako alkohol a cigarety se mě netýkají, takže zde žádná změna. Díky za to. Skvělé ale je, že jsem se přihlásil do autoškoly a zítra jdu na první lekci :). Už se těším, až budu moci konečně sám jezdit. 

Ještě, než začnu číst poslední díl Bohatýra jsem se pustil do próz od Oscara Wilda. Úžasné čtení, teď zrovna čtu Obraz Doriana Graye, předtím jsem přelouskal Cantervillské strašidlo, Zločil lorda  Artura Savila a další  -kratší- prózy :). Všem, kteří ještě nečetli, výrazně doporučuji.

Také jsme se s Káťou vrhli na předělání jejího blogu, ale ještě není hotový. Snad se najde nějaké odpoledne na dodělání. Do konce prázdnin mě toho asi moc nečeká, ale určitě musím poděkovat Kátě, že se mnou strávila prakticky celé prázdniny a byly úžasný :). 

neděle 15. srpna 2010

Dovolená

Opět jsem vypadl mimo denní stereotyp a vyrazil tak nějak do přírody. S Káťou jsme pobyli pár dní u její babičky a obráželi po okolí. Bylo to fajn, člověk zapomene na normální problémy. Neřeší co se kde děje, s kým se kde pře. Prostě vypne, to jsem potřeboval :). Zkoušel jsem tam i něco vyfotit, ale to až jindy, nejprve musím nechat vyvolat film a uvidím, jestli mi z toho alespoň něco vyšlo :). Rok jsem foťák nedržel v ruce, nekecám :). Na závěr mého nic nepřinášejícího příspěvku přikládám alespoň některé fotky, abyste viděli, že jsem se měl fajn :D.