Vždy jsem měl slabost pro drsňáky s kloboukem. A mohl to být třeba Solomon Kane, baví mě ten styl, když jsem pak v knihkupectví narazil na obálku prvního dílu z trilogie Dobrodržství kapitána Bathoryho - Strážcové Varadínu - hned jsem věděl, že tu knihu musím mít. Trochu jsem se ale polekal dobového zasazení titulu. Když jsem četl rytířskou fantasy, ať už high nebo dark, tak vždy se hrdinové bili maximálně mečem a stříleli z luku. Tentokrát se však dostáváme do 17. století, kde hlavní hrdina Kornel klidně pálí z křesadlovky a u pasu mu visí rapír. Nakonec jsem to přeci jen zkusil a na rovinu říkám, že nelituji. Původně jsem hledal výplň na dobu než přijde další díl Písně ledu a ohně, jenže to může trvat taky několik let.
Nějaké knihy od Červeňáka jsem už přečetl, takže jsem tak nějak věděl do čeho jdu. Hodně mě na jeho titulech baví historická přesnost a popisnost. Taky se většinou motá okolo skutečných míst a událostí, což mě hrozně baví. Rád se koukám na skutečnou mapu a představuji si, kudy hrdinové procházeli, u které pevnosti bojovali apod. U tohoto titulu se podíváme do Sedmihradska, dnešního Rumunska, kde probíhá bitva o Varadín. Vídeň se drží stranou a do bojů nechce zasahovat a je v tom samozřejmě také boj víry.
Dozvěděl jsem se toho hodně o době ve které se kniha odehrává a udělal jsem si lepší představu o zbraních. Na konci knihy jsou dlouhé vysvětlivky, které mě vždy baví pročítat, u některých termínů si dohledávám ještě další podklady a celkově si díky tomu doplňuji vzdělání. Jsem rád, že mi tato kniha nabídla i něco víc než jen prostou zábavu. Co se příběhu týče, tak není nijak výjimečný, začátek je poměrně vlažný a chvilku trvá, než se s hrdinou sžijete. Je to drsňák každým coulem, dokonce nás ve vzpomínkách vezme do Prahy, kterou bránil před Švédy. Ke konci jsem četl jedním dechem a všem vám tuto knihu mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat