Filmy roku 2012

Naprosto upřímně říkám, že jsem neviděl všichni, všechny ba dokonce ani všecky filmy tohoto roku. Možná ani ty nejlepší. Určitě by se mi v noci ale špatně spalo, kdybych nesestavil tradiční žebříček nejlepších filmů. Rovnou takhle na začátku ujasním jednu záludnost. Z Ameriky je to k nám dlouhá cesta a kvůli vánočním zácpám (no, možná to nebude úplně ono) některé filmy přijdou později. To v praxi znamená, že je na ČSFD najdete s nálepkou 2011, ale u nás v kině byly až v roce 2012. A byla by hrozná škoda je úplně vypustit. Proto budu počítat i filmy z konce minulého roku - uvedené až letos. 

1. Skyfall

Pro mě ohromné překvapení! Bondovky mám moc rád - jak ty staré, tak ty nové. Vždy to byly takové zábavné pohádky, mezi tu lepší kinematografii bych je ale rozhodně neřadil. A to se teď změnilo - možná proto první místo. Skyfall si sice místy uchovává humor a to něco dětinského, ale Sam Mendes z toho dokázal udělat dospělý krimi thriller, který mě naprosto pohltil a upoutal. Dokonce bych řekl, že to má v sobě něco z Temného rytíře - asi tu tíživou atmosféru (což je letos hodně cool, viz CoD: Black Ops 2). Strašně nadšený jsem byl z některých prostředí - siluety v ohni, opuštěný ostrov, opuštěný Skyfall, siluety před LED panely v Šanghaji atd. Craig je drsňák a hlavní záporák se tentokrát opravdu vydařil - Javier Bardem předvedl skvělý výkon a z jeho zubů je mi ještě teď zle. Pokračování to rozhodně nebude mít snadné, pokud chce udržet krok s teď nasazeným tempem. 

2. Atlas Mraků

Film, který nestačí vidět pouze jednou a navrch to chce přihodit ještě knížku. Pro někoho trochu nesrozumitelný slepenec, pro mě úchylárna - v kině jsem se opravdu hodně soustředil a dával si vše opatrně dohromady. Ve výsledku mi to celé dávalo smysl, z čehož jsem byl neskutečně nadšený. Navíc má film velmi působivou výpravu a ani nepůsobí zdlouhavě, protože je to 6 příběhů propletených dohromady. Některé jsou odlehčenější, ale všechny spolu souvisí a něco představují. O tomto filmy by se daly popsat stohy, ale jednodušší bude říct, že pokud jste to ještě neviděli, tak si pospěšte, ať nepropásnete kino.

3. Avengers

Komedie, komix a kupa skvělý hrdinů v jednom filmu. Tahle přehlídka super-eg je nesmírně zábavná a bavím se i po několikátém zhlédnutí. Různé charaktery pohromadě překvapivě fungují a různé mind-fuck scény mají za následek pořádné výbuchy smíchu. Prostě pořádná porce zábavy pro každého milovníka fantasmagorií. Velké plus je Marka Rufalla aka Hulka. Bitka mezi Thorem a Iron Manem také stojí za to. 

4. Temný rytíř povstal

Popravdě vůbec nechápu ty zklamané diváky, po Jokerovi a Ra's al Ghulovi přichází hrubá síla a hlavně bolest - hlavní téma závěru trilogie. Nolanovi lze hlavně pochválit uvěřitelnost a těžkou atmosféru. Také se mi líbilo ztvárnění nového Robina - v seriálu a předchozích adaptacích mě vždy nesmírně rozčiloval. V tomto filmu konečně dostává smysl. Protože Batman je symbol - může jím být kdokoliv. Pocit zoufalství z toho doslova sálá. A k tomu ještě ty emočně vypjaté scény... jo todle se povedlo. 

5. Hugo a jeho velký objev

Tentokrát jsem dokonce neviděl ani trailer, vůbec jsem nevěděl na co jdu do kina. A o to nadšenější jsem pak byl. První část filmu je smutný příběh o chlapci - druhá část vypráví odlišný příběh o jiném smutném člověku. Zároveň je to ohromná pocta kinematografii s precizním zpracováním a výpravou. Zážitek jsem měl ještě zpestřen tím, že jsme se zrovna tou dobou ve škole o začátcích kinematografie bavili. Možná i proto mi některé věci docházely rychle, ale věřím, že si tento film užije každý. 

6. Looper

Konečně chytré scifi! Jo, Looper je veskrze promyšlený příběh o tom, jak těžké je pro tvrdohlavého mladíka přijmou odpovědnost za své budoucí já. Závěr je skvěle vyhrocený a posouvá film na úplně jinou úroveň, geniální je rovněž hudba a ozvučení. Míst k přemýšlení je víc než dost a co víc - nejsou vám okatě předhazovány... prostě musíte pozorně sledovat. Skvělá ukázka toho jak se točí levné a promyšlené scifi. A zároveň se znovu potvrzuje, jak rozdílné role umí Joseph Gordon-Levitt zahrát - a navíc velmi dobře. 

7. Anna Karenina

Trochu se to dalo čekat - můj oblíbený režisér obsazuje mou oblíbenou herečku do velmi zajímavého námětu. Těšil jsem se jak malej kluk a dostal jsem mnohem víc, než jsem si představoval. Za přidanou hodnotu považuji divadelní zpracování - vůbec to film neomezuje a naopak mu to dodává na dobovosti a zajímavosti. Některé scény mají doslova taneční choreografii a celé je to krásně melodramatické.  Malá výtka snad jen za Aarona Taylora-Johnsona, který byl tak nějak prkenný a tu zamilovanost jsem mu prostě nevěřil. 

8. Méďa

Asi největší úlet roku, drsný plyšový medvěd mě z plakátů spíš odrazoval, ale první trailery dávaly tušit, že to bude stát za to. A taky že jo, z Médi člověka prostě bolí břicho, u některých fórů jsem se divil, co to vlastně tvůrcům prošlo a narážky na Twilight tomu nasadily korunu. Minule to byl Princ a Pruďas, tentokrát Méda - absurdní komedie pro otrlé.

9. Raubíř Ralf

Nerad bych letos vynechal animák a Ralf je asi to nejlepší, co k nám na plátna kin přišlo. Zbytek je těžká bída a Rebelka je pro mě ohromné zklamání (a na Pixar už si nevsadím). Raubíř se ale povedl, není to jen jednoduchá pohádka, naopak, skrývá v sobě ohromný potenciál právě pro dospělé a pamětníky (hrdina v krizi středního věku - automatové hry). A málokteré oko při závěru zůstane suché. 

10. Hobit: Neočekávaná cesta

Hobit je srdeční záležitost - kdybych dělal jakkoliv dlouhý žebříček filmů, tak se tam vždy musí objevit. Takový je zákon! V kině jsem na něm byl zatím dvakrát a i podruhé mě nesmírně bavil a nabídl mi další pohledy. Z pohádkové předlohy se klube trochu neposlušný puberťák zaseknutý někde mezi příběhem pro děti a dospělým Pánem Prstenům - je to trochu daň za to filmové plátno, ale Jackson si s tím poradil snad nejlépe, jak mohl. Oproti knize jsou postavy prokreslenější a zápletka je složitější. A pro děti to tak docela není - u scény s Glumem (snad nejlepší z celého filmu) se bál nejeden dospělák. Nadšený jsem byl také ze závěru, který je vymyšlený skvěle - hrozně jsem se bál, jak ten příběh rozseknou. Ale povedlo se to dobře, nenásilně. Už teď se těším na ten maraton šesti filmů ze Středozemě. 

Z českých filmů mě letos nejvíce bavil Okresní přebor, který parádně navazuje (příběhově předchozí) na povedený seriál. Jsem rád, že u nás stále umíme točit povedené komedie - delší dobu se zdálo, že to už nikdo nedokáže. Nadšený jsem byl také z noirového Ve stínu - nevěřil jsem, že čeští tvůrci dokáží tuto látku dobře zfilmovat. A opět - povedlo se. Z letošního roku jsem hodně nadšený. Teď se ještě hrozně těším na Bídníky a příští rok to vypadá na několik zajímavých scifi, tak uvidíme :) 

Na skok po dlouhé době

Konečně můžu říci, že jsem na škole prošel modulem, který byl naprosto perfektní, posunul mě dopředu a skutečně mi něco dal. To se dá říci jen opravdu u malého počtu předmětů, přestože mě třeba baví. Posuďte sami, vždyť to znáte. Od druhého ročníku si na naší mediální škole vybíráme praktické dílny, kde děláme jakousi praxi uvnitř školy. Já jsem se dostal do dílny TV rozhovorů, kde spolu s dalšími spolužáky připravujeme zajímavé rozhovory, oproti předchozím semestrům (kde tam byl úplně jiný tým), jsme celou dílnu pojali po svém, vytvořili znělku, vymysleli koncept pořadu a pozvali skutečně zajímavé hosty z mediálního světa, ne jen spolužáky či kantory. 

Nejvíc mě mrzí, že v tuto chvíli sem nemohu umístit výsledné rozhovory, nejprve musí projít kolečkem ve škole a až později je budeme moci nahrát na internet. To ale teď není podstatné. Důležité je, že mi ten jeden semestr dal opravdu hodně, kdy jsme trávili společně s týmem dalších šesti lidí (plus dvou trenérů) vytvářeli zajímavý obsah s jasným cílem, myšlenkou a naprostou nasazeností každého. A to se taky často nestává. Za scenáristiku například ručil @jakubzelenka, já jsem zastával víc pozic - režiséra, střihače a grafika. Střih probíhal rovnou online, což je občas dost o nervy, když host odpoví krátce a já mám najednou krátký detail apod. 

Rozhovorů jsme natočili hodně, pozvali jsme i spolužáky nebo kantora, ale to bylo vše jen testovací. Hlavně jsme se připravovali na dva závěrečné rozhovory s lidmi, kteří mají co říct a pro naši cílovou skupinu (spolužáci) můžou mít opravdu přínos. Prvním hostem byl František Fuka - kontroverzní bloger, který si tím jako jediný skutečně vydělává a lidé mu pravidelně za články platí. Není to novinář, je to "jen bloger", jak by řeklo několik našich kantorů, proto nám připadal velmi zajímavý a offline promítání dopadlo velmi dobře. 

Druhým hostem byl Petr Šimůnek, šéfredaktor českého Forbesu, naprostý opak Fuky, prošel si televizí, rádiem, deníkem a aktuálně šéfuje tištěnému měsíčníku. Jeho zkušenosti jsou ohromné, a proto není divu, že rozhovor přinesl spoustu zajímavých odpovědí, které budou obzvláště pro začínající novináře a elévy přínosné. Natáčeli jsme dnes, mě tak ještě čeká finální úprava, zkracování, přestřihávání a následně offline. Ale už teď jsem v klidu, protože toto je materiál, který skutečně má smysl. 

Na závěr se pochlubím znělkou, která by možná taky neměla jít ven, ale točili jsme ji mimo čas vyhrazený výuce a věnovali jsme do její tvorby spoustu vlastního času. Představuji vám Tomáše a Marii, naše moderátory - koncept je takový, že v rámci jednoho pořadu vznikají s jedním člověkem vždy dva rozhovory - první s Tomášem o práci, je zároveň formálnější, a druhý s Marií o volném čase nebo zájmech, tentokrát trochu uvolněněji. Jelikož se jedná o krátké rozhovory, zvolili jsme název Na skok.