sobota 9. ledna 2016

Hry roku 2015

Zatímco u filmů je poměrně snadné za ten rok vidět nějaký hlavní základ, tak u her to absolutně nepřipadá v úvahu. Kolik člověk zvládne za rok hrát her? Živím se psaním o mobilních hrách, takže těch jsem v uplynulém roce zkusil 288 (většinu z nich velmi zběžně), zatímco "ty velké" hraji už skutečně jen pro potěšení na PS4 nebo výjimečně PC. A když už si něco koupím, tak se tomu chci alespoň trochu věnovat, což v praxi znamená, že třetího Zaklínače jsem hrál půl roku. 

Můj dnešní výběr tak neberte jako žebříček skutečně toho nejlepšího, ale jako seznam her, které jsem měl tu čest hrát a nějak mě zásadně oslovily. Mobilních TOP10 jsme případně sestavovali na Mobilenetu.

Zaklínač 3: Divoký hon
Kdybych měl jmenovat jednu hru, která pro mě definovala tento rok, tak to bude právě stárnoucí Zaklínač. K otevřenému světu jsem byl skeptický, protože RPG odehrávající se ve velkých kulisách jsem nikdy moc nemusel. Stejně tak střílečky. Takové hry mi většinou přijdou prázdné a stereotypní. Geralt mě ovšem přesvědčil, že tu lze vyprávět strhující příběh a zároveň nabídnout neuvěřitelnou volnost. Během zachraňování světa si člověk může skutečně zkusit práci Zaklínače. V žádné jiné hře jsem za posledních pár let nestrávil tolik času a nikam jsem se nechtěl tolik vracet. Velen vychází z našeho středoevropského prostředí a snad v žádné jiné hře jsem neviděl takhle hezky zpracovanou přírodu. Vedle toho špinavý Novigrad nebo "severské" Skellige dotváří tu rozmanitost. Hlavní příběhová linka (a první rozšíření) je skvělá, dramatická a úžasně navazuje na knižní román. Je tu však něco, co mě opravdu zaujalo. Každý vedlejší úkol je jak krátká povídka. Nechápu, jak je možné, že jsem u takhle velké hry neměl pocit, že všechny úkoly jsou o "dojdi a zabij". Každá vesnice má svůj vlastní příběh, všude žijí jiní lidé a dějí se jim jiné věci. Nechybí tu překvapení... a to mě překvapilo asi nejvíc. 

Nebudu to protahovat, Zaklínač 3 je pro mě ultimátní hrou roku, která se povedla snad po všech směrech a těším se na druhý datadisk.

Her Story
Je to hra nebo není? Těžko říct. Během "hraní" jsem si hned vzpomněl na skvělý True Detective, protože i zde se hrabete v dávno uzavřeném případu. Her Story je ovšem pouhou databází a nemá tak téměř žádné tradiční herní prvky. Cílem je přemýšlet a pečlivě poslouchat. Hráč má možnost zadávat klíčová slova, podle kterých se mu budou zobrazovat videa. Správná slova znamenají správná videa - ovšem jejich řazení rozhodně nebude chronologické. Nakonec je to úžasný pocit, když si všechny informace spojíte a rozlousknete, co se vlastně stalo. I díky naprosto fantastickému výkonu herečky Vivy Seifert jde o nezapomenutelný zážitek.

Uncharted Collection
S reedicemi, remastery a všemožnými kolekcemi je problém. Mohou se staré hry počítat do nových žebříčků? Já se budu tvářit, že ano. Nathan Drake a jeho dobrodružství je totiž přesně tím důvodem, kvůli kterému mě mrzelo, že PS3 nemám. Znovuvydání pro PS4 znamená vylepšenou grafiku, sjednocené ovládání a nové bonusy. Uncharted může být důkazem toho, že hry zvládnou vyprávět silné příběhy. Ačkoliv jde v podstatě o Indiana Jonese, tak Nathan baví a neustále přichází s něčím novým. Trojka sice měla své momenty, ale jako nejlepší vidím druhý díl. A to i díky naprosto famóznímu finále.

Lara Croft GO
Z té záplavy mobilních her mě kapesní Lara opravdu zaujala. Bál jsem se, že půjde jen o překreslený Hitman GO, ale nemohl jsem se více mýlit. Lara se vrací ke svým vlastním kořenům, a pokud jste první díly Tomb Raider hráli, tak zde najdete neuvěřitelné množství odkazů. Kobky, páky, zákeřní nepřátelé... to vše je zpět i s klasickými pohyby. Zároveň se musím přiznat, že mě tento koncept v tahovém provedení baví snad více než před lety u PSX. Každá úroveň představuje rébus a v každé kapitole se zásadně mění herní prvky. A pokud jsem při vydání měl pocit, že je to nakonec docela snadná hra, tak po vydání rozšiřujícího balíčku ten pocit už nemám. Stále se mi nepodařilo projít jedním levelem a ne... nebudu se na YouTube koukat. Zvládnu to přeci sám!

Journey
A opět stará hra v novém obalu. Na PS4 už tak krásná hra vypadá ještě lépe a jsem rád, že jsem si mohl odškrtnout další z povinností. Journey není hra, kterou by si člověk zahrál jen jednou a je mi jasné, že se k ní ještě mockrát vrátím. Otevírá totiž prostor k hloubání a svými mechanikami jde o skutečně relaxující zážitek. Přesto dramaticky graduje, najdete v ní momenty úžasu i napětí. Multiplayer je tu tak nenásilně implementován, že jsem si ho všimnul asi tak po půlce hry. Tomu všemu kraluje euforický konec a naprosto úchvatný vizuál.

Star Wars Battlefront
Nakonec sem řadím ještě herní pojetí Star Wars a třetí díl v sérii Battlefront. Je to trochu zvláštní volba a sám bych hře udělil tak 7/10. Za plnou cenu nabízí poměrně málo obsahu a z hlediska kompetitivních her jde o plochou střílečku s průměrným designem úrovní. Jenže je to Star Wars hra. A ještě k tomu tvořená s láskou k původní trilogii. Když bojujete proti Impériu na planetě Hoth, tak jste skutečně tam. Nad hlavou vám létají stíhačky A-wing a z dálky se k vám s dusotem blíží AT-AT. V tu chvíli zapomenete na vše ostatní... zapomenete, že hrajete online střílečku a skutečně se stanete jedním z Rebelů. Tohle funguje na všech mapách ve "velkých módech" Walker Assault nebo Supremacy. Mapy odpovídají filmům, stroje rovněž a snad největší radost jsem měl z toho, když jsem na Sullustu viděl pobíhat ty bílé, plastové Stromtroopery. Ze hry to retro čiší podobně jak z nového filmu a díky tomu si mě získala, ačkoliv za nejlepší online střílečku roku 2015 jednoznačně považuji Call of Duty: Black Ops 3.

1 komentář:

Nikola Pincová řekl(a)...

Tak tenhle článek mě bavil ještě víc, než ten o filmech. Zaklínač a Uncharted jsou srdcovky, ale já jsem největší zážitek měla z Her Story, to totiž člověka donutí se skutečně zahloubat do příběhu té dívky a rozebrat to skr na skrz, dokud nepřijdeš na to, co ti na tý holce nesedí.