středa 4. ledna 2012

To nejlepší v kinech - TOP10

Přiznávám, že jsem neviděl všichni, všechny nebo všecky, ale do kina chodím opravdu často a jen málo doporučovaných filmů si nechám ujít. Hlavním problémem je ale uvedení do kin v České republice. Filmy, které se už předminulý rok objevily na Oskarech, u nás měly premiéru až v lednu nebo únoru, proto je musím zahrnout do svého žebříčku. Velmi by mě mrzelo, kdybych je prostě vynechal.

10. Tintinova dobrodružství
Začínám animákem, a přestože se nestává často, že bych byl natolik unešen animovaným filmem (což je samozřejmě lež, viz minulý rok), Tintin mě dostal. Rád jsem si zavzpomínal na časy, kdy jsem ho sledoval v seriálu a pobavil se u něj snad ještě víc. Dost jsem byl zaražen, když jsem narazil na názor, že je to plýtvání talentem tvůrců. Pevně si stojím za tím, že film má neuvěřitelný spád, perfektně propracované hlavní charaktery, skvělou animaci a správný dobrodružný nádech. Pravda, netvrdím, že nutně potřebuji další díl, ale rád se na Tajemství Jednorožce podívám znovu.

9. Všemocný
O filmu jsem si nic nezjišťoval, nekoukal na trailery a vůbec se o něj nezajímal. A o to víc mě překvapil a potěšil. Byl jsem nadšen ze spousty parádních nápadů, například počáteční zoomující kamera dokázala zamotat hlavu a někomu se mohlo dělat špatně. A to beru tak, že to byl účel. U některých filmů mi nevadí zdlouhavá výpravnost, ale zde chvátání a uspěchanost byla na místě. Celý film hezky šlapal, co mě také překvapilo, předem jsem nevěděl, jak se příběh bude dál vyvíjet. Všemocný mi nabídl pohled do tak trochu jiného světa, ukázal mi nedosažitelné, pobavil mě a zasloužil si místo v top10.

8. Opravdová kuráž
Jeff Bridges je můj oblíbenec, líbí se mi jeho hlas a na roli starého maršála skvěle padl. Hodně mě pak zarazil Matt Damon v roli vedlejší, přesto musím uznat, že se mi v kůži namyšleného texaského rangera líbil (na Chucka samozřejmě nemá) a chudák malá holka? Její umíněnost je naprosto parádní! Herci jsou skvělí a dobrých westernů se poslední dobou moc nepotká. A možná i proto jsem za Opravdovou kuráž rád. Přiznávám, že původní verzi jsem neviděl, takže nemohu srovnat, ale jedno vím jistě, další novou westernovku si dám s chutí. 

7. X-Men: První třída
Série X-Men mi nikdy moc nepřirostla k srdci, přesto jsem se nechal přemluvit (možná i kvůli hereckému obsazení) a do kina na První třídu zašel. A rozhodně jsem neudělal špatně. Troufám si tvrdit (snad mě fanoušci neukamenují), že tento restart je někde úplně jinde než předchozí mutanti. Možná je to i právě kvůli skvělému záporákovi a partě "mladých a nezkušených". Speciálně na tomto filmu mě hodně bavilo sledovat vývoj jednotlivých postav, sledovat jejich rozhodnutí a názory. A vše to samozřejmě skončilo tak, jak všichni víme. Pravidla se změnila a tábor rozdělil na dva.

6. Strom života
Snad víc než film mě napadá označení poezie. Strom života by mohl být krásná báseň, která má v sobě všechny ty emoce a duchovno. Je tu ale jeden problém, musíte ji umět číst. Vůbec mě nepřekvapilo, když se přede mnou parta mladých lidí zvedla a odešla - nechápali to, přišlo jim to nudné. A já v tom viděl něco vzrušujícího, stejně jako když se díváte na moře a připadá vám neskutečné. A přesně o tom celý film je. O přírodě, vztazích, víře a pocitech.

5. Warrior
Co se Tom Hardy objevil v Inception a s drsnou maskou jde po krku Batmanovi, začal jsem si ho víc všímat. A samozřejmě nešlo přehlédnout Warriora, který mi připadá jako jeden z nejrozporuplnějších filmů za poslední dobu. Někdo ho miluje, jiný nenávidí. A můžu říct jednu věc - ano, děj je naprosto předvídatelný. Ale na něm to přeci nestojí. I v Těžké váze jsme věděli, jak to celé skončí. A Warrior je neuvěřitelně postaven na emocích. Stopáží se řadí k těm delším, ale přesto uteče záhadně rychle a na konci budete se vší pravděpodobností plni zážitků a pocitů.

4. Černá labuť
Černý kůň (labuť?) minulé zimy, na Oskarech se mu dařilo a já říkám, že právem. Musím uznat, že Natalie Portman měla minulý rok dost napilno. V tomto snímku však zářila nejvíce. Sám jsem se ztrácel v tom, co je představa, co skutečnost a ještě několik dní jsem se bál ohlédnout nebo podívat do zrcadla. Seděl jsem v kině a postupně jsem byl pohlcován - dějem, skvělou Natalií a také hudbou. Vážná hudba jednoduše k těmto dramatickým filmům patří.

3. Na vlásku
Když jsem u Tintina říkal, že mě dostal, tak se to nedá vůbec srovnávat s tím, co udělal animák od Walt Disney. Na první pohled možná pouhá roztomilá pohádka pro děti o princezně. Nakonec jsem byl v kině celkem 3x a doma se na to pokaždé rád podívám znovu. A je těžké vysvětlit proč. V první řadě jsou to určitě postavy (možná je nevhodné říkat postavy, když myslím i Pascala a Maxima), pak jednoznačně hudební muzikálové vsuvky (ty jsem si nahrál i do MP3 přehrávače) a světě div se, bavil mě i příběh. A ano, miluji Lociku! :D

2. Králova řeč
Vážný snímek, který nabízí spoustu pobavení a uvolnění. Člověk si při sledování přesně uvědomuje, jaké těžké to musí být s vadou řeči. Opět musím zmínit skvělé herecké obsazení, ale jednu složku posadím ještě výš. A tou je kamera. Vybral bych spoustu míst, kde bych jednoduše film zastavil, vyfotil a dostal bych skvělou uměleckou fotku. Nebo ho můžu nechat běžet a mám úžasný umělecky pojatý film. Co mám přesně na mysli? Dám příklad - stará opráskaná zeď, křeslo, hlavní hrdina, ponuré barvy, naprosto zvláštní a nezvyklá kompozice. Schválně se na to zkuste zaměřit. Jsou filmy, které mě baví, ale zde musím rovnou smeknout.

1. Drive
Možná trochu nečekané a rozhodoval jsem se vážně dlouho. A nakonec si jsem jistý, že přesně sem Drive patří. Melancholický film o jezdci, který se pro lásku dostane do malého osobního drama. Ryan Gosling doslova exceluje a podotýkám, že tento rok se mu neuvěřitelně dařilo ve všech třech filmech. Naprosto mě uchvátil styl - u jiného filmu bych asi neakceptoval všechny ty výstřednosti (viz hudba nebo růžové úvodní titulky). A je to třeba právě hudba, ze které jsem nadšený. Jsou to dlouhé scény, kdy nás doprovází jen chytlavá muzika a vše se postupně stupňuje. Příběh zrychluje, objevuje se postupně agresivita, krutost a boj o holý život. Drive neuvěřitelně graduje , má několik naprosto překvapujících momentů a já vím naprosto přesně, že ho z hlavy ještě dlouho nedostanu. 

Aby toho nebylo málo, každý rok se objevují sestřihy toho nejlepšího, co se objevilo ve filmech. Minule jsem vám doporučoval hned tři kousky. Letos budu skromnější a doporučím vám jen jeden, protože ostatní mu dle mého skromného názoru nesahají ani po kolena. The Cinescape upustil od varianty 1 písnička a do toho tiché záběry, čímž se zařadil mezi armádu klonů a Filmography letos nemá tu jiskru - nepovedlo se nasekat dialogy tak, abych se na to musel koukat neustále dokola. Naopak Cinema 2011 je zase o stupeň dál, než předešlý rok a jedná se o naprosto precizní střihačskou práci s vhodným výběrem hudby. Tak co, poznáte odkud jsou všechny záběry? 

Jen pro zajímavost, vybíral jsem ze spousty filmů, ale udělal jsem si tu i takový seznam, ze kterého jsem nakonec vyřazoval. Pro zajímavost sem některé přikládám: Jana Eyrová, Submarine, Den zrady, Půlnoc v Paříži, Hanna, One Day, Strážci osudu, Sucker Punch, Super 8, HP7: Part 2, Thor, Paul, Rango, Bláznivá šílená láska, Kamarád taky rád, Source code, Voda pro slony, Your Highness...


1 komentář:

Firejs řekl(a)...

Já tenhle rok filmy nějak moc nesledoval, z těch co jsem viděl mi utkvěly v paměti 127hodin, alenka v říši divů, na vlásku, bitva o los angeles a kousky s poslední doby jako Source code, Limitless, 50/50 či Horrible bosses...

No, vlastně jsem toho viděl docela dost, ale asi nic co by mě vyloženě vzalo, že bych to chtěl vidět znovu nebo toužil po pokračování.